Spinoza

"Poznala jsem Spinozu..."



Bruno a Spinoza jsou úplné výjimky. Stojí každý sám pro sebe a nepatří ani svému století, ani své části světa, která se jednomu odměnila smrtí, druhému pronásledováním a nadávkami. Jejich strastiplná existence a smrt na našem Západě se rovnají životu tropických rostlin v Evropě. Jejich pravou duchovní vlastí byly břehy posvátné Gangy: tam by vedli poklidný a ctnostný život, mezi podobně smýšlejícími.


Převládající západní názor nás učí, že člověk není jako ostatní zvířata, která jen jednoduše reagují na situace, ve kterých se ocitnou. Mohlo by se to zdát fantastické, a také to fantastické je. Přesto nás o tom Sókratés, Aristotelés a Platón, Descartes, Spinoza a Marx přesvědčují.


HOMO LIBER DE NULLA RE MINUS QUAM DE MORTE COGITAT ET EIUS SAPIENTIA NON MORTIS SED VITAE MEDITATIO EST (B. Spinoza, Etika 4,67)
Svobodný člověk nepřemýšlí o ničem méně než o smrti a jeho moudrost spočívá v úvahách o životě, ne o smrti


Spinoza (Etika) vysvětluje: "Protože (lidé) nalézají v sobě i mimo sebe nemálo prostředků, které do značné míry přispívají k jejich prospěchu..., usoudili, že všechny věci je možno považovat za prostředky přispívající k jejich prospěchu. Protože však vědí, že sami tyto prostředky nevytvořili..., věří, že existuje někdo jiný, kdo tyto prostředky k jejich užitku vytvořil." Také: "Usoudili, že Bůh řídí všechny věci k užitku lidí, aby si je získal." Na tom opírá své tvrzení: "Příroda nemá před sebou žádný předem stanovený cíl a všechny účelové příčiny nejsou nic jiného než lidské výmysly."


ASYLUM IGNORANTIAE
Útočiště nevědomosti
Tohoto termínu užil B. Spinoza (Etika I. 36); a. i. je vůle boží jako poslední příčina věcí, kterou jinak nelze určit racionálně.


IGNORANTIA NON EST ARGUMENTUM
(B. Spinoza, Etika)
Neznalost není důvod (důkaz)


Bůh "velikého počtu", demokrat mezi bohy, zůstal Židem, zůstal bohem skrýší, bohem všech temných koutů a míst, všech nezdravých kvartýrů celého světa! Tak dlouho jej opřádali, až se stal, hypnotizován jejich pohyby, sám pavoukem, sám metafyzikem. Nyní soukal zase svět ze sebe - sub specie Spinozæ.


SUB SPECIE AETERNITATIS
(B. Spinoza, Etika 5,31)
Z hlediska věčnosti, ve srovnání s věčností
Posuzovat něco "sub specie aeternitatis" znamená neuvažovat malicherně, ale ve srovnání s věčnými, důležitějšími věcmi.


TANTUM IURIS HABET UNUSQUISQUE, QUANTUM POTENTIA VALET
(B. Spinoza, Traktát politický 2,8)
Každý má tolik práva, kolik má moci


Dobře vím, že domnělí filosofové tohoto století to činí podle Spinozy a mají to tím za oprávněné. Ovšem Spinoza měl zvláštní důvody takto pojmenovat svou jedinou substanci, aby totiž zachránil alespoň slovo, když už ne věc. Ještě v živé paměti byly hranice s Giordanem Brunem a Vaninim: i ti totiž byli obětováni onomu Bohu, pro jehož čest krvácelo nepoměrně více lidských obětí než na oltářích všech pohanských bůžků obou polokoulí dohromady. Když proto Spinoza pojmenovává svět Bohem, tak je to právě jen tak, jako když Rousseau ve Společenské smlouvě stále a bez výjimky označuje lid slovem souverain: lze to také srovnat s tím, že jednou jeden kníže, který chtěl ve své zemi zrušit šlechtu, přišel na myšlenku nikomu nebrat jeho šlechtictví, ale povýšit do šlechtického stavu jeho poddané. Čtenář pozdější doby promine, že se zabývám lidmi, které nezná.


NATURA NATURANS - NATURA NATURATA
(B. Spinoza, Etika 1,29)
Příroda tvořící - příroda stvořená
Principy dualistické filosofie. Natura naturans - to, co existuje samo sebou, tj. takové atributy substance, které vyjevují věčnou a nekonečnou podstatu (tj. bůh). Natura naturata - svět.


Který blbec se to uřekl, že tento svět je pomyslitelně nejlepším ze všech možných světů? Diderot? Voltaire? Spinoza?


NON INDIGNARI, NON ADMIRARI, SED INTELLEGERE
(B. Spinoza, Rozprava politická 1,4)
Nikoli pohoršovat se, nikoli divit se, ale chápat (porozumět)


Pro mne svět existuje ze své vnitřní síly a sám sebou. U Spinozy je však jeho substantia aeterna, vnitřní podstata světa, kterou pojmenovává Deus, i podle svého morálního charakteru a hodnoty Jehovou, Bohem stvořitelem, který souhlasně tleská svému stvoření a shledává, že všechno dopadlo výtečně, πάντα καλά λίαν. Spinoza mu nevzal nic než osobnost. Také u něj je tedy svět a všechno v něm zcela vynikající a jak má být: proto nemá člověk nic víc na práci než "něco konat, žít a zachovávat své bytí na základě hledání vlastního užitku" (Etika, str. 325): má se radovat ze svého života, pokud ho má; zcela podle Kazatele, 9, 7-10. Zkrátka je to optimismus: proto je jeho etická stránka slabá jako ve Starém Zákoně, ba je dokonce falešná a zčásti pobuřující. - U mne naopak vůle či vnitřní podstata světa vůbec není Jehovou, spíš je něco jako ukřižovaný spasitel nebo také křižující zlosyn, podle toho, jak se rozhodne. Spinoza nemohl opustit židy. Zcela židovské, a ve spojení s panteismem zároveň nanejvýš absurdní a odporné je jeho pohrdání zvířaty, které má za bezprávné, pouhé věci k našemu použití.


SOLAMEN MISERIS SOCIOS HABUISSE MALORUM
(Spinoza, Etika 4,57)
Útěchou nešťastných je mít ve svém trápení druhy
Anebo si je případně "vyrobí". Proto se asi lůza tak ráda spolčuje. Spinoza použil přísloví vzniklé podle závěru 143. ezopské bajky o zajících a žábách: trpící nacházejí útěchu v tom, že druhým se vede ještě hůře.


Dobré srdce je privilegiem velkých lidí. Ano! Dobré srdce je něco vznešeného - tedy vzácného - jak končí Spinozova Ethika.


DETERMINATIO EST NEGATIO
(B. Spinoza)
Vymezení je popřením
Spinozův výrok byl velmi často užíván Hegelem, jehož prostřednictvím se stal populárním: jakékoliv určení věci je současně popřením jiných možností pro tuto věc.


V novější době bez masa žili Leonardo da Vinci, Michelangelo, Newton, Spinoza...


BEATITUDO NON EST VIRTUTIS PRAEMIUM, SED IPSA VIRTUS
(B. Spinoza, Etika 5,42)
Blaženost není odměnou ctnosti, nýbrž sama ctnost


Který velký filosof byl dosud ženat? Hérakleitos, Platón, Descartes, Spinoza, Leibniz, Kant, Schopenhauer - ti nebyli; ba nedokážeme si je jako ženaté ani představit. Ženatý filosof patří do komedie, taková je má věta.


POST COITUM OMNE ANIMAL TRISTE
(B. Spinoza, Pojednání o nápravě rozumu 3,4,1)
Každý tvor je po pohlavním styku smutný
Týká se známého psychologického jevu, který je častější u mužů než u žen a který se nazývá "postkoitální smutek". Příčina tohoto jevu není dosud oficiálně uspokojivě vysvětlena. Spinoza o něm ve zmíněném pojednání hovoří takto: "Dokud se mysl zaobírá smyslným požitkem, jako nejvyšším dobrem, nemyslí na nic jiného. Ale když smyslná rozkoš pomine, dostaví se největší smutek. A třebaže si tento smutek nepodmaní naši mysl naprosto, zanechává ji přesto zmatenou a otupělou."


"Poznala jsem Spinozu, - fuj! Tak kojeného, krotkého, jako vypráskaný pes vypadajícího člověka jsem neviděla. Takové lidi považuje lidstvo za největší své syny!"
(Klíma: Bílá svině)