Caesar

CAESAR v literatuře a heslech


Není vyloučena ani možnost, že zákonodárců Lykúrgů mohlo být víc, přičemž mohli být ztotožněni a sloučeni pod souhrnné označení "zákonodárce" jako takového. Podobné případy lze srovnat i u Caesara, z jehož jména se stal posléze povšechný titul pro jakéhokoliv pozdějšího císaře.
(pozn. Mis. k: Aristotelés: Politika)


"A proč by Caesar měl být tyranem? Muž ubohý! Vím, že by nebyl vlkem; leč vidí, Římané že ovce jsou. Lvem on by nebyl, kdyby Římané mu laně nebyli."
 
 
NIL ACTUM CREDENS, DUM QUID SUPERESSET AGENDUM
(Lucanus, Farsalské pole 2,657)
Nic prý hotovo není, když ještě cos učinit zbývá
Caesarově důslednosti při plnění dobyvatelských cílů a při pronásledování nepřátel.


Caesar:
Obecný lid jak utržený leknín na peřeji hned sem, hned tam se vrtká mezi proudy, až uvrtká se na sliz.

Kleopatra:
A je to velké vykonat to, čím konání se skončí, co vyvře náhodu a spoutá zvrat, a spát a neochutnat více hnoje, jímž chám se cpe i Caesar.
(Shakespeare: Antonius a Kleopatra)


RERUM OMNIUM MAGISTER USUS
(Caesar, Zápisky o válce občanské 2,8)
Zkušenost je učitelkou všech věcí
 
 
 
CAESAR: Stálý jsem, co hvězda severu, jejížto věrná pevnost, klidnota své nemá rovnu šírou oblohou. Bez počtu jiskry zdobí nebesa, jsou všechny oheň, svítí každá z nich; však na svém místě trvá jedna jen: tak v světě; ten je lidmi zásoben, a lidé – tělo, krev – jsou citlivi; však v počtu tom jen jediného znám, jenž, nedotyčný, drží místo své, nesklácen hnutím mysli: a že ten jsem já.


Ve starověku by se Hitler zařadil po bok takovým velikánům jako byli Ašóka, Alexandr Veliký, CaesarDémosthenés, Periklés nebo Lykúrgos, v novověku po bok Friedricha II., Napoleona či Bismarcka.
(Misantrop: Předmluva k: Hitler: Mein Kampf)


ACTA DIURNA (též PUBLICA)
Denní události, denní noviny
Tak byly označovány denní zprávy ze zasedání senátu a o událostech ve městě, které začal zveřejňovat za svého konsulátu C. Iulius Caesar r. 59 př. n. l. Srov.: Suetonius, Životopis božského Iulia 20.


Alexander, Pompeius a Gaius Caesar tolikrát vyvrátili ze základu celá města a v bitevních vřavách pobili myriády jezdců i pěších, a konečně se také sami rozloučili s životem. Proč tohle všechno?


ALEA IACTA EST (správněji ESTO)
(Suetonius, Životopis božského Iulia 32)
Kostky jsou vrženy
Proslulý výrok G. Iulia Caesara při překročení říčky Rubico 11. ledna 49 př. n. l. Caesarův přechod s vojskem z Předalpské Galie do Itálie znamenal začátek občanské války. Uvedené rčení je překladem řeckého úsloví "άνερρίφθω κύβος" - budiž vržena kostka, kde kostka je symbolem hry s nejistým koncem. Rčení se používá pro významná rozhodnutí.


Alexander a Gaius Caesar a Pompeius: čím jsou proti Diogenovi a Hérákleitovi a Sókratovi! Neboť tito dospěli k chápání věcí, jejich činné síly i hmotné podstaty, a jejich rozum byl neoblomný; kdežto oni - kolika starostmi se trudili a čemu všemu otročili!


AUT CAESAR AUT NIHIL
(Ovidius, Lásky 3,11,41)
Buď Caesar, nebo nic
Buď být Caesarem, nebo ničím. Tato slova prý připsal italský dobrodružný politik Cesare Borgia pod jednu Caesarovu bustu.


Ubohé děťátko, tvůj život zde má cenu jenom pro tebe.
(ShawCaesar a Kleopatra)


CAESAR AD RUBICONEM
Caesar před Rubikonem
O člověku před závažným rozhodnutím.


Zdali se hněvám? Bláhový Egypťane, co já mám s hněvem společného? Hněvám se snad na vítr, že mě mrazí, nebo na noční čas, že mi dává klopýtnout ve tmě? Hněvám se na mládí, že se odvrací od stáří, a na ctižádost, že se vzpírá zotročení?
(Shaw: Caesar a Kleopatra)


CAESAR CITRA RUBICONEM
Caesar za Rubikonem
Tj. po překročení Rubikonu. O člověku, který se pustil do uskutečňování svého rozhodnutí. → Caesar ad Rubiconem. Srov.: Jakmile jsem překročila Rubikon tím, co jsem udělala, nejsem už člověk lidský (O. Hepnarová).


"Hleď, Sancho," řekl don Quijote, "kdykoli se vyskytne ctnost, jíž není rovné, vždy je pronásledována. Málokterý, ba myslím žádný ze slavných mužů dob minulých neušel jedovatým pomluvám. Sám Julius Caesar, vojevůdce nad jiné chrabrý, prozíravý a schopný, byl prohlašován za ctižádostivce a šeptalo se o něm, že nedbá čistoty oděvu ani mravů. Když se shrnulo tolik pomluv na takové reky, snesu, ech Sancho, také svou trochu."


QUID TIMEAS? CAESAREM VEHIS AESARISQUE FORTUNAM
(Plútarchos, Souběžné životopisy, Iulius Caesar 38)
Proč se bojíš? Vezeš Caesara a Caesarův šťastný osud
Iulius Caesar se v převlečení za otroka plavil na loďce tajně do Brundisia, aby přivedl posily k rozhodující srážce s Pompeiem. Když vypukla silná bouře a kormidelník se chtěl vrátit do přístavu, Caesar ho právě těmito slovy přiměl, aby plul dál. Tento volný latinský překlad řeckého originálu se stal rčením vyjadřujícím bezmeznou víru ve vlastní šťastnou hvězdu.


Padoucnice se v Římě vyskytovala často, hlavně v rodové linii Iuliů; trpěli jí patrně Iulius Caesar i císař Claudius; proto se jí někdy přezdívalo královská, svatá nebo také božská nemoc.
(Pozn. překl. & Mis. k: Lucretius: O přírodě 3.)


EATUR, QUO DEORUM OSTENTA ET INIMICORUM INIQUITAS VOCAT
(Suetonius, Životopis božského Iulia 32)
Jděme, kam nás volají znamení bohů a příkoří nepřátel
Podle Suetonia pronesl tato slova Caesar před překročením řeky Rubico na počátku občanské války s Pompeiem. Následovalo proslulé Alea iacta est(o).


Belgy, divoký germánský kmen, sám Julius Caesar označil ve svých pamětech za nejstatečnější bojovníky barbarské Evropy.


ET TU, BRUTE
I ty, Brute
Tato slova údajně pronesl před svou smrtí Iulius Caesar, když mezi spiklenci spatřil M. Iunia Bruta, kterému sám kdysi dal milost. V této podobě se poslední slova Caesarova, nejspíš nehistorická, objevují v Shakespearově tragédii Julius Caesar (III,1,77). → Et tu, mi fili?


Našel jsem u Plútarcha, jakými prostředky se bránil Caesar proti nemoci a bolestem hlavy: Obrovské pochody, prostý způsob života, nepřetržitý pobyt ve volné přírodě, štrapáce.


ET TU, MI FILI
(Suetonius, Životopis božského Iulia 82)
I ty, můj synu
Suetonius píše, že Caesar byl při atentátu zasažen dvaceti třemi ranami dýk a zemřel beze slova. Dodává ale, že podle některých autorů údajně řekl M. Brutovi řecky "Καί σύ τέκνον", tj. latinsky Et tu, mi fili? → Et tu, Brute?


V Římě byl oblíbený kratší účes. Když Julius Caesar dobyl Galii, kde se nosily dlouhé vlasy, nařídil je zkrátit.


HUMANUM PAUCIS VIVIT GENUS
(Lucanus, Farsalské pole 5,343)
Pro málo velkých žije lidský rod
Tato slova pronáší Caesar v řeči, kterou potlačuje vzpouru svých legií. V mistrné zkratce Lucanově nachází výraz nadřazenost diktátorů (nebo géniů), pro něž ostatní lidé jsou jen nástrojem k dosažení cílů.


Všechny velké osobnosti světové politiky, jako CaesarKristusNapoleonHitler, Stalin nebo Gorbačov, jsou jen vůdčí volové na čele stáda.


LIBENTER HOMINES ID, QUOD VOLUNT, CREDUNT
(Caesar, Zápisky o válce galské 3,18)
Lidé rádi uvěří tomu, čemu uvěřit chtějí


Eudoxos z Knidu - řecký filosof, matematik a hvězdář (asi 408-355 př. n. l.). Určil délku slunečního roku a navrhoval kalendářní reformu podobnou té, kterou zavedl o více než tři století později Julius Caesar.
(pozn. Mis. k: Petronius: Satirikon)
 

 
CAESAR: Předobře ví nebezpečenství, že Caesar víc než ono samo nebezpečen jest. Dva lvové jsme, v den jeden zrození, a starší, hrůzonosnější, jsem já.


VENI, VIDI, VICI
(Suetonius, Životopis božského Iulia 37,2)
Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem
Tak prý hlásil Caesar do Říma své vítězství nad pontským vládcem Farnakem (r. 47 př. n. l.). Stejnou zprávu uvádí i Plútarchos (Souběžné životopisy, I. Caesar 50). Užívá se o snadném a rychlém úspěchu.


Zásady Julia Caesara:
Velké úkoly raději příliš nerozmýšlet.
*
Lidé rádi uvěří tomu, čemu uvěřit chtějí.
*
Plútarchos vypráví o Gaiu Juliu Caesarovi, že zároveň četl a psal a diktoval.
 
 
CAESAR: Bojácní před smrtí mrou mnohdykrát, kdež chrabrý neokouší smrt leč jednou. Ze všech to divů, jež jsem slýchal kdy, se nejdivnějším být mně podobá, že lidé mají strach, ač vidouce, že smrt, co nutný konec, přijde si, když přijít chce.


QUAE VOLUMUS, EA CREDIMUS LIBENTER, ET QUAE SENTIMUS IPSI, RELIQUOS SENTIRE SPERAMUS
(Iulius Caesar, Zápisky o válce občanské 2,27,2)
Co si přejeme, tomu ochotně uvěříme, a doufáme, že co si sami myslíme, si myslí i ostatní


"Caesar rád poslouchá, že jednorožec chytán stromovím, zrcadly medvěd a slon podkopem, lev sítěmi a člověk lichotníky; však řeknu-li mu, že mu protivní jsou lichotníci, k tomu přisvědčí, tím nejvíc dávaje si lichotit."
 
 
 
Alexandra Velikého,
Caesara a zetě jeho
síla, moc mi nejsou svaté
bez mé svoboděnky zlaté.
 
 

BRUTUS: Vždy dobré slovo lepší jest zlých ran.

ANTONIUS: Při ranách zlých, jež zasadíte sám, vy, Brute, dobrá slova míváte; buď svědkyní trhlina, již učinil jste v Caesarovu srdci, volaje: „Buď dlouho živ, ó slavný Caesare!“

GAIUS IULIUS CAESAR (100 - 44 př. n. l.)