MOHAMED v literatuře a filosofii
Mohamed - zakladatel náboženství (v 7. stol. po Kr.) nesoucí jeho jméno (též islám). Nietzsche jej klade rád proti křesťanství, ale jindy i jeho zahrnuje právě do typu "zakladatelů náboženství", znamenaného "posvátnou lží".
Islám - náboženství Mohamedovo; Nietzschovi sympatický jednak pro svůj boj s křesťanstvím, jednak proto, že arabská kultura pokračovala v díle kultury antické jinak nežli křesťanství.
(pozn. překl. k: Nietzsche: Antikrist)
Ať žije Mohamed! Měl víno rád tolik, že zakázal je pít. On věděl, že zákaz zdvojnásobí požitek!
(Grabbe: Don Juan a Faust)
Muslimové, s ohledem na proroka Mohameda, jakožto nejlepší příklad hodný následování, snaží se ho napodobovat, kdykoli je to možné. Muslimský prorok Mohamed měl prý podle tradice vlasy "visící na ramena a přes uši". To potvrzuje i kanonická kniha Sahíh Buchárí, považovaná za jednu z nejautentičtějších ze sbírek hadísů čili původně ústně uchovávaných výpovědí o činech a skutcích Mohamedových. Prorok Mohamed popsal rovněž proroka Ježíše jako "majícího dlouhé vlasy sahající až k ušním lalůčkům".
Co jediné převzal později Mohamed z křesťanství? Vynález Pavlův, jeho prostředek kněžské tyranie, prostředek tvoření stád: víru v nesmrtelnost - to jest učení o "soudu"...
"Posvátná lež" - společná Konfuciovi, zákoníku Manuovu, Mohamedovi, křesťanské církvi -: nechybí u Platóna. "Pravda je tu": to znamená, kde se to jen ozve, kněz lže...
Mohamed neuměl psát!
Abychom blíže označili rozdíl mezi básníkem a prorokem, řekněme toto: Básník snaží se být mnohotvárný a ukázat, že je bez hranic co do myšlení a zpodobení. Prorok naopak sleduje jen jeden jediný určitý účel, a aby tohoto účelu dosáhl, používá nejjednodušších prostředků. Chce zvěstovat nějaké učení a chce jím a kolem něho jako kolem nějakého praporce sjednotit národy. K tomu potřebuje jen to, aby mu svět uvěřil; musí tedy být monotónní a musí v monotónnosti setrvat; mnohotvárnosti totiž nikdo neuvěří, lidé ji poznají.
Ve své nechuti vůči poesii je Muhammad zároveň velmi důsledný tím, že zakazuje všechny pohádky.
Podívejte se na tu lidskou hloupost: Mohamed se vám pokoušel pomoci zapomenout na objekty a směřovat dovnitř, ale vy jste na objekty nezapomněli - jste jimi opět posedlí: "Jít a ničit!" Takže jeden uctívá Boha v kameni a druhý ten kámen ničí, ale oba jsou ke kameni připoutáni svým vlastním způsobem a oba se domnívají, že kámen je velmi důležitý - jednou k uctívání, jednou k ničení. Jeden cítí, že pokud nebude tento kámen uctívat, nebude náboženský, a druhý cítí, že pokud tento kámen nezničí, nebude náboženský. Ten kámen je pro oba velmi důležitý.
Mohamed:
Nezanechal jsem mužům žádné jiné větší pohromy než ženy.
Proroku Mohamede, tys měl z opia vlčí mlhu! Ó Buddho, ó ty Probuzený, spi dál! Ježíši Kriste, komu chceš cpát tvůj kříž? Stvořili jste jenom obraz sebe, a ne obraz světa. Otrocká lůza vás hypnoticky následuje jako krysy krysaře, a to znamená, že jste ordinérní jako ona.
Klnu Mohamedovi, ale kdybych měl takovou sílu a moc, jako měl on, neprosil bych se vás o pomoc, ani o radu.
Muslim, žid nebo křesťan - všechno jedna verbež, všechno jedna chátra vzešlá z Abrahámova chámovodu a shluknutá pod společným praporem nenávisti k Zemi. A pod praporem království nebeského.
Když přišel Muhammad ke kvetoucímu Damašku, obrátil se a šel honem pryč zpátky do pouště, protože tohle město byl ráj na zemi a on chtěl do ráje nebeského. Takový to byl zmetek. Takoví to jsou zmetci. Tito perverzní chudáci, "věřící" všech mimozemských věr, by měli být všichni do jednoho pověšeni za velezradu. Za velezradu Země! Smůla, že právě těchto zvrhlíků je na světě mezi lidmi nejvíc a že se tak rádi a snadno spolčují. Smůla, že každý podlý hajzl, který si usmyslí ovládnout celý svět, nachází své nejvěrnější věřící, své nejoddanější vykonavatele moci, právě v té nejodpornější lůze, jejíž počet daleko převyšuje počty rozumných.
