Ludvík XIV.

Ludvík XIV. v literatuře a heslech


Ludvík XIV.
(5.9.1638 - 1.9.1715)

NEC (NON) PLURIBUS IMPAR
I proti přesile roven
Tj. neustupující ani přesile. Heslo krále Ludvíka XIV.

Ludvík XIV. - "král slunce"


Pellerin vykládal své myšlenky. Režim nejpříznivější pro všechna umění je moudře vedená monarchie. Moderní doba je mu odporná. Přál by si žít za Ludvíka XIV.


IN USUM DELPHINI
Pro potřebu "delfína"
Tj. dauphina, mladého prince, následníka trůnu. V době Ludvíka XIV. tak byl nazýván výbor z antických autorů, pořízený pro mladého prince. Byla vypuštěna všechna místa, která se jevila z výchovných důvodů jako závadná. Užívá se o vydání literárních děl, z nichž bylo většinou z mravních důvodů něco vypuštěno.

Ludvík XIV. jako dítě


Stáří je přítel pořádku a bojí se všeho. Náš muž by si v stáří snadno přivykl vznešenému despotismu Ludvíka XIV. a vládě, kterou nám tak pěkně líčí neochvějný génius vévody de Saint-Simon.


Molièrův Don Juan se hrál na počátku vlády Ludvíka XIV., 15. února 1665; tento panovník nebyl vůbec ještě zbožný, a přece církevní censura potlačila scénu s chudákem v lese. Aby si tato censura dodala sil, chtěla namluvit mladému králi, tak nevýslovně nevědomému, že slovo jansenista je synonymem slova republikán.


PRVNÍ PETICE
Podaná králi ve věci komedie Tartuffe, která nebyla ještě veřejně provozována.

Sire,
nemohu udělat nic lepšího než napadnout směšným líčením neřesti současného století. A poněvadž jednou z nejvžitějších, nejobtížnějších a nejnebezpečnějších neřestí je nepochybně pokrytectví, napadlo mě, Sire, abych napsal komedii, která by vylíčila pokrytce a náležitě odhalila všechny ty strojené tváře oněch výstředně poctivých lidí, všechna ta skrytá taškářství oněch falšovatelů zbožnosti, kteří hodlají nachytat svoje bližní na líčenou horlivost a sofistickou křesťanskou lásku.
Moje komedie, aniž je spatřena, je ďábelská a ďábelský je můj mozek; jsem démon v tělesné schránce a v lidských šatech, libertin, neznaboh hodný příkladného trestu. Oheň, který by mě veřejně očistil z viny rouhání, je málo, vyvázl bych příliš lacino.

DRUHÁ PETICE

Upřímné duše se dají tím snadněji oklamat, že soudí druhé podle sebe.

Moje hra napadá a zesměšňuje pokrytce samé, a to oni nemohou snést. Kabala zvedla hlavu. Nikdy mi neodpustí, že jsem odhalil před zraky celého světa jejich přetvářku.
Ale je jisté, Sire, že nemohu již pomýšlet na to, abych psal divadelní hry, mají-li vrch pokrytci, kteří si budou osobovat právo mě pronásledovat a budou nacházet závady na nejnevinnějších věcech, jež kdy vyjdou z mého pera.


Ludvík XIV. se prý jednou informoval u Molièra na to, jak ho Mauvilain léčí, a Molière mu odpověděl, že především se svým lékařem rozpráví, pak si nechá předepsat léky, které však vůbec neužívá, a proto prý se vždy uzdraví.
(Pozn. vyd. k: Molière: Hry)


Soudní dvůr za časů Ludvíka XIII. zakázal pod trestem galejí vyučování jiné nauce kromě učení Aristotelova a posléze zakázal i dávidla, aniž však pohrozil lékařům či nemocným trestem na galejích. Ludvík XIV. byl v Calais léčen dávicími prostředky, takže tím výnos soudního dvora ztratil význam.
(Pozn. Voltairova k Panně)


Obdivuji mravy z doby Ludvíka XIV.: bez přestání a ve třech dnech se přecházelo ze salónů na bitevní pole. Manželky, matky, milenky žily v neustálých úzkostech. V jediném věrném obraze, který nám z té doby zůstal zachován, v jazyce, blízkost nebezpečí uchovala energii a upřímnost, jaké bychom se dnes nemohli odvážit (v literatuře vládl požadavek vznešenosti).


V monarchii, aby mohl existovat Molière, musí mít za přítele Ludvíka XIV.


"Mon Dieu, quelle silence! Bože, to je ticho!" To byla poslední slova, jež vyřkl umírající Jean-Baptiste Lully, hudebník na dvoře Ludvíka XIV.


ULTIMA RATIO REGUM
Poslední argument králů
Tj. posledním prostředkem k řešení sporů jsou zbraně. Tento nápis býval na dělech Ludvíka XIV. Za francouzské revoluce r. 1796 byl zakázán. Podobný nápis byl používán od r. 1742 i na dělech pruských. Slov Ultima ratio se užívá v diplomacii, kde se jimi rozumí přerušení diplomatických styků a v krajním případě válka.

L'État c'est moi. - Stát jsem já.
(Ludvík XIV.)

Související odkaz: