Jakmile je houf lidí zproštěn všeho zákona a pořádku: tu se okamžitě co nejzřetelněji projeví ono bellum omnium contra omnes1, které výstižně vylíčil Hobbes v první kapitole Decive. Ukazuje se, že každý se snaží vyrvat druhému nejen to, co chce mít sám, ale že jeden často ničí celé štěstí nebo život druhého, aby nevýznamným přírůstkem zmnožil svůj blahobyt. To je nejvyšší výraz egoismu. Jeho projevy jsou v tomto směru předstiženy jen skutečnou zlomyslností, která vyhledává škodu a bolest ostatních zcela bez zisku a bez vlastního prospěchu.
Každý si vybírá, hnán nějakou skrytou silou, ve svém nejbližším okolí nejraději někoho, jehož rozumu je trochu nadřazen: neboť jen u něj se cítí příjemně; protože, podle Hobbese, "slastí pro každého ducha, ať je v čemkoli obratný, je dát se dohromady s tím, komu může ukázat svou velikost." Z téhož důvodu každý prchá před tím, kdo je mu nadřazen.
Hobbes tvrdí, že člověk je přirozeně neohrožený a vyhledává boj.
Nebudeme dovozovat jako Hobbes, že člověk je od přírody zlý, protože nemá žádnou představu dobra a protože si představuje, že je jediným vlastníkem světa. Zlý člověk, říká, je silné dítě. Není výstřelků, kterých by se nedopustil.
Je ostatně i jiný prvek, který Hobbes nezpozoroval a který je dán člověku, aby za jistých okolností oslaboval prudkost jeho sebelásky. Myslím tím soucit, vlohu vhodnou pro bytosti tak slabé a podléhající tolika bolestem jako my, ctnost, která je tak přirozená, že někdy pozorujeme její sotva znatelné projevy i u zvířat.
Tak jako má pastýř vyšší přirozenost než jeho stáda, mají i pastýři lidí, kteří jsou jejich vůdci, vyšší přirozenost než jejich lid. Takto podle zprávy Philonovy uvažoval císař Caligula, a činil z této analogie dosti správný závěr, že králové jsou bohy a lid je dobytkem.
Tento Caligulův úsudek se shoduje s názorem Hobbesovým i Grotiovým a před nimi všemi řekl již Aristotelés, že lidé si nejsou od přírody naprosto rovni, že jedni se rodí k otroctví a druzí k nadvládě.
Pes může někomu připadat přítulný, věrný, s "lidským pohledem", chytrý, dobrý společník, dokonce hodný a podobně, ale jen tomu, kdo ho živí, kdo je jeho pánem. Pro lidi cizí, ba divoké, jako jsem Já, už pes není tak milý tvor, jak možná připadá svému majiteli. Pes je zvíře misantropické par excellence, chované především k hlídání a k honitbě, tedy na ochranu člověka před člověkem, tudíž ze strachu před člověkem, tudíž z nenávisti člověka k člověku! Neplatí tedy zcela ono Hobbesovo okřídlené Homo homini lupus, jako spíše Homo homini canis. Ale všichni velmi dobře víme a chápeme, co tím měl Hobbes na mysli!
I pes jako legální zbraň člověka proti člověku je dobrým prostředkem v zápase za misantropickou anarchii, jež se zdá jednou nevyhnutelnou, nyní však je pes zatím prostředkem zbaběle používaným jen proti slabým, neškodným a neozbrojeným jedincům. Ale nynější ohavná móda vlastnit psa není jen potvrzením výroku G. B. Shawa, že koupit psa je jediný způsob, jak za peníze získat lásku, nýbrž i potvrzením výroku filosofa Hobbese, že Homo homini lupus, nebo ještě lépe: Homo homini canis, jak říkám Já.
Co je to smích? Hobbes odpovídá: Tato obecně známá fyzická křeč je způsobena nenadálým poznáním naší převahy nad jiným člověkem.
"Každé náboženství," praví Hobbes, "jež se zakládá na bázni před neviditelnou mocí, je pohádkou, která je nazývána náboženstvím, pokud je národem vyznávána; když je týž národ zavrhne, nazývá se pověrou. Devatero vtělení Višnuovo je v Indii náboženstvím, ale v Norimberku pohádkou."
VYSVĚTLIVKA:
1 BELLUM OMNIUM CONTRA OMNES (parafráze Platónových zákonů 626d) Válka všech proti všem - Platónův výklad o stálém boji měst, států a lidí mezi sebou využil v moderní době anglický filosof Thomas Hobbes (1588-1679) ve spisech O občanském právu (Paříž 1642) a Leviathan (latinské vyd. Amsterdam 1668): podle něho "válka všech proti všem" byla přirozeným stavem lidstva do vzniku státně organizované společnosti. Svou teorii si ověřoval v přírodě; k tomu srov. A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa 1. a 2.28., Charakteristika vůle k životu. Dnes se formulace b. o. c. o. užívá pro dravé poměry kapitalistické společnosti. Srov.: Zákon džungle. - MISANTROPŮV LATINSKÝ LEXIKON
