Descartovo dědictví
Descartes René (1596-1650) - jeden ze zakladatelů moderní filosofie, racionalista, jde v mechanickém výkladu přírody tak daleko, že jej rozšiřuje i na zvířata (nikoli na člověka); opačný názor, jejž Nietzsche potírá, vitalismus, uznával zvláštní "životní sílu". Ve změněné, vědecké formě trvá spor o výklad organického světa podnes.
(Pozn. překl. Nietzschova Antikrista)
Descartes považoval lidi za myslící bytosti. Prohlásil, že existuje, jakmile shledal, že myslí (Cogito, ergo sum - Myslím, tedy jsem), a že zvířata jsou pouhé stroje. Ale kočky, psi a koně dávají najevo, že si jsou vědomi svého okolí; cítí, že jednají nebo že se jim nepodařilo jednat; mají myšlenky a vjemy. Jak dokázali primatologové, naši nejbližší příbuzní mezi lidoopy mají mnohé duševní schopnosti, které jsme si zvykli považovat za výhradně lidské. Navzdory staré tradici, která tvrdí opak, na uvědomělém vědomí není nic unikátně lidského.
Pokud se zvířat týká, Descartes první se odvážil, s úctyhodnou smělostí, myšlenky chápat zvíře jakožto stroj: celá naše fyziologie usiluje o důkaz této věty. Nestavíme také, a je to logické, člověka stranou, jak činil ještě Descartes: co vůbec je podnes z člověka pochopeno, jde právě tak daleko, jak je pochopen mechanicky.
Dnes jistě nikdo nepochybuje o směšnosti tvrzení filosofa Descarta, zakladatele dogmaticko-racionelní filosofie, který zemřel roku 1650, zanechav po sobě svou nauku o zvířatech, v níž uváděl, že zvířata nemají vůbec myslící duše, že vše u nich děje se na základě mechanismu, takže zvířata jako oživené stroje jsou úplně bez citu a necítí na příklad žádných bolestí.
Převládající západní názor nás učí, že člověk není jako ostatní zvířata, která jen jednoduše reagují na situace, ve kterých se ocitnou. Mohlo by se to zdát fantastické, a také to fantastické je. Přesto nás o tom Sókratés, Aristotelés a Platón, Descartes, Spinoza a Marx přesvědčují. Kdyby byl každý opravdu uzavřen sám do sebe jako monáda, nemohli bychom mít ten prchavý pocit sounáležitosti s jinými živoucími bytostmi, který je základním pramenem etiky.
Který velký filosof byl dosud ženat? Hérakleitos, Platón, Descartes, Spinoza, Leibniz, Kant, Schopenhauer - ti nebyli; ba nedokážeme si je jako ženaté ani představit. Ženatý filosof patří do komedie, taková je má věta.
QUI BENE LATUIT, BENE VIXIT
Kdo se dobře skryl, dobře žil
Heslo francouzského filosofa Descarta († r. 1650) podle verše Ovidiova (Žalozpěvy 3,4,25), lišícího se jen slovosledem. Původcem myšlenky je řecký filosof Epikúros ("Prožij svůj život v skrytu!").
Pochybování je počátek moudrosti.
(René Descartes)
To, co je doporučováno velikým jménem, má naději, že bude slepě schváleno. Rapsódie jakéhosi Vraina Lucase byly příznivě přijaty Akademií věd pod jmény Pascala a Descarta.
Descartovo nelehko smazatelné dědictví, jež se drží lidského nazírání na přírodu jako klíště - a stejně tak mu pije i krev - je i onen nesmysl o tom, že jen člověk si uvědomuje sám sebe a přemýšlí o sobě; že jen člověk má vědomí. Když pak tímto zřejmým nesmyslem oblbnutý přírodozpytec vidí např. slona, jenž ohmatává za podivného ticha kosti svého zemřelého soukmenovce a když ještě ke všemu - ó hrůzo hrůz! - vidí toho slona, kterak se mu řinou slzy z očí, pak je celý vědecký svět zmaten, řka: "Skoro to vypadá, jako bychom měli před sebou tvora, jenž si možná uvědomuje sám sebe, svoji smrtelnost a asi pociťuje i cosi jako žal." - Jaké "skoro", jaké "možná", jaké "asi", jaké "cosi jako"! Co jsou to za nesmysly! Takto podivovat se může jen naprostý blbec nebo velmi velký pokrytecký lhář. Celé je to nesmysl. Možná že právě člověk nemá nic z toho, co tak rád upírá ostatní přírodě, jinak by tak nemluvil! Kdyby žádná dýchající bytost (v sanskrtu "prání") nebyla vybavena vědomím, nikdy by neožila z tzv. "mrtvé" hmoty (ale i ona žije!); nikdy by se nic nenaučila, nenajedla by se, neunikala by smrti, nevytvořila by si žádnou z těch víceméně složitých soustav reflexů a pudů, jimž karteziánství a ještě i moderní neodarwinismus nepřisuzují vědomí. Ach ano: klíč je v tom slově "nepřisuzují"; neboť člověk chce zůstat soudcem, aby mohl soudit jiné "prání" a vyvyšovat se nad ně svými odsudky. Přepište si konečně učebnice, blbečci! Takhle to není, vy lžete!
Descartes označil zvířata za stroje. Ten velký přemýšlivec by byl blíže k pravdě, kdyby za stroj označil sebe.
