Ježíš

Kristus - nepodařený spasitel


Kristus - nepodařený spasitel, který nespasil ani lidstvo, ani sebe.


Když Ježíš přišel do módy a stal se velmocí, což nezačaly hned ženy přemýšlet o nějakém způsobu, jak by ho vykořistily nebo sesadily? Nemohly ho však použít, neboť ženy nenáviděl, a proto ho sesadily. A protože neměl manželku, nemohly ji vyzdvihnout na jeho útraty. Hloubaly o tom po čtyři sta let a konečně na to přišly. Vzaly jeho matku, tesařovu ženu, a udělaly z ní "Matku boží". A když Ježíš byl boží syn, tak byla matka boží Ježíšovou babičkou. Bylo zapotřebí ženského mozku, aby něco takového vymyslel. Nebylo to vtipné, spíš hloupé, ale patřičně lstivé, a tak se to ujalo. Muž (Ježíš) byl sesazen a žena (Madona) povýšena. Pomyslete, ten nadaný mučedník byl nahrazen prostoduchou ženskou! Ale matka boží se přirozeně musela teď stát matkou bez nečistého styku s mužem. Nasadily tedy tesaři Josefovi parohy a prohlásily, že se Ježíš narodil bez otce, docela jako se líhnou mšice phylloxery a žlabatky duběnkové.


Když kdosi za reálného socialismu načmáral v zápalu budovatelského nadšení na zeď JEŽÍŠ BYL PRVNÍ KOMUNISTA, smáli se tomu - ale je to pravda.


Nihilista a vyznavač Krista: to se rýmuje, a nejen že se to rýmuje.


Obraz představoval Republiku nebo Pokrok nebo Civilizaci v podobě Ježíše, který řídí lokomotivu projíždějící pralesem. Frédéric se na to na chvilku zahleděl a zvolal:
"To je ale hanebnost!"


Samozřejmě že dnes i včera jsou lidé zlí... Žádný Ježíš Kristus to trvale nezmění.


Všude na svých toulkách míjím němé svědky pomýlené minulosti. Všude se tyčí, jakoby pro výstrahu, popravčí kříže. "Na kolena, neznabozi! Ježíš zemřel za vaše hříchy! Svoboda je otroctví, příroda je krutá, zvíře v nás je zlé! Čiňte pokání!"


Znal teprve slzy a zádumčivost Hebreje a k tomu nenávist dobrých a spravedlivých - onen Hebrej Ježíš: tu ho přepadla touha po smrti.
Kéž by jen byl zůstal na poušti a vzdálen dobrých a spravedlivých! Snad by se byl naučil žíti a milovati zemi - a milovati smích.


Nepodařený spasitel lidstva Ježíš Nazaretský, král židácký, se odsuzuje k trestu smrti ukřižováním za zvrhlý čin kanibalismu, jehož se dopustil při "poslední večeři". Za oběť jeho zvráceným choutkám tenkrát padl nicnetušící beránek, jenž byl záměrně vykrmován, aby byl posléze sprostě zaříznut. O Kristově nezřízené lidskosti hovoří dále skutečnost, že onen začal při této kanibalské žranici a pitce nehorázně vtipkovat, řka: "Toto jest mé tělo a toto jest má krev". Tento "učitel lidstva", mučitel zvířat a vychovatel k lidství je taktéž nechvalně známý tím, že chytal ryby, aby jimi nacpal nenasytné chřtány svých "pěti tisíc" kumpánů.


Křesťanské náboženství říká:
"Trpíte? Ježíš Kristus taky trpěl za vaše hříchy."
A co je mi po tom, že krvelačný dav ukřižoval jednoho náboženského blouznivce? To je sice ohavné, ale ještě to neznamená, že všichni budeme skákat na kříž také, jenom proto, že onen ukřižovaný syn neznámého otce byl zbožňován a tvrdil, že je syn boží. (Ale kdoví jak to bylo.)


Až příliš mnoho lidí se zabývá myšlenkou, jak by asi pochodil v dnešním světě Ježíš. Někteří říkají, že by nejspíš skončil špatně, v blázinci a podobně. Ale nikdo se nezabývá myšlenkou, že by tak dopadl každý druhý hrdina starověkých bájí. Ti by dopadli zdaleka nejhůř. V dnešním chorém světě by z nich udělali nebezpečné psychopaty, zločince, masové vrahy, megalomany, válečné štváče, fašisty, zatímco Kristus by možná do tohoto postmoderního blázince nejspíš naopak velmi dobře zapadl, stav se určitě úspěšným byznysmenem. Možná by uváděl nějakou televizní šou, jako to dělá animovaná postavička Ježíše Krista v seriálu South Park.


A jestliže Bůh jest, pak je nejvýš odporný, neboť nás soustavně nechává ve štychu, a opustil dokonce svého "vlastního syna", a to v nejzoufalejší nouzi, nechal ho ve štychu a Ježíš v posledním tažení na kříži tu hrůzu prohlédl a svému taťuldovi to vpálil. Eli Eli lama sabachtani, to byl direkt rovnou do ksichtu. Věřit? Čemu? Jste-li už schopen konu tak absurdního, jakým je víra, pak už málo záleží na tom, v co a v koho věříte.


Jak dojemné myslet si, že osobní oběť změní samou podstatu zlověčí nátury. Krásně si to lidová tvořivost vymyslila! Jestli kdy někdo každý den neustále zachraňuje lidstvo - tu věčně krvežíznivou kanibalskou chasu - před "hříchem" upadnutí do zločinu proti lidskosti, pak to není Ježíš ani Milarepa, nýbrž jsou to zvířata - nevinné oběti na oltáři lidské zvrácenosti.


Trpící bůh! Božský trpitel! Není většího contradictio in adiecto.To nebyl zdaleka vynález až židokřesťanské epochy; nejen Ježíš, a po něm všichni mučedníci; už například starořecký Odysseus byl nadán tou hloupou, ale o to víc uznávanou, zbožňovanou, protiřečící si "božskou trpělivostí".
Utrpení není božské; utrpení je naopak velmi nízké a ponižující; utrpení je vědomé bytosti nedůstojné. To není nic pro mne. Neboť můj bůh, můj rek, můj vítěz opravdu probuzený ze sna života, by se od veškerého utrpení osvobodil a dlel by ve věčné blaženosti až do konce života - svobodný, osamělý, bezdětný, nenásilný, nehumánní. Probuzený Vítěz.


Nejhorší jsou ti televizní kazatelé. Třetiřadí kriminálníci říkají těm ubožákům, kteří se na ně dívají, že mluví s Ježíšem a prosí je, aby jim posílali peníze. Prachy, prachy, prachy! Kdyby se Ježíš vrátil a viděl, co se děje v jeho jménu, tak by se z toho pozvracel.


"Vy nemáte rád lidi, Ludvíku."
"Jo, vy to máte snadné. Vám lásku k lidem nařizuje Ježíš, ale já si musím všechno zdůvodnit."


"Blahoslavený je každý, kdo chce zachovat věci při starém, že?"
"Ježíš zarputile odmítá přiznat, že pokorní jsou ten problém."


Země ochraňuj mne! Chraň své nejzdařilejší dítě, na něž můžeš být právem pyšná! Chraň svého milujícího syna! Tys má pravá matka! Jak jsou, na rozdíl od Tebe, jiné matky macešské! Milují více Boha, než krev své vlastní krve; mají více slov chvály pro Ježíše Krista, než pro plod života svého.


To jsou mi pěkné duchovní disciplíny, to je mi pěkný pokrok, když za největší dobrodince lidstva jsou považováni ti, kteří je učí žít v zajetí a pod kontrolou, místo na svobodě a v utajení. Vezměte si takového Konfucia nebo Ježíše Krista, kteří jsou oba zakladateli, vůdci a svůdci a führery, nedotknutelnými ikonami té nejzhoubnější myšlenky, že být otrokem a sloužit Bohu a lidu je něčím, co je hodno úcty, následování a úsilí.


Spíš by měl přijít nový Hitler, než nový Kristus.


V blázinci lze potkat Napoleony, zneuznané vynálezce, koně, nakřáplé hrnce... Jen ani jednoho Krista tam neuvidíš - těch běhá po svobodě až hrůza.


VIVISEKCE
Trápit nevinného tvora
když jsem viděl professora -:
Jak spjal oběť - jako Krista - - -!
- Ku katanství jak se chystá -!


Ale to usuzování není moje:  jsem si ho nevymyslil. To, že člověk povinen jest míti ideál cudnosti a že panictví jest lepší než manželství, toť pravda, objevená Kristem už před 19 sty lety. V Evangeliu pověděno jest jasně a bez možnosti jakéhokoli jiného výkladu, že neženatec lépe učiní, neožení-li se vůbec a zachová nadále úplnou cudnost (Ev. Matouše XIX., 10-12.).
Tak řekl Kristus.


Kdybych kráčel po vodě jako Ježíš, řekli by, že neumím plavat.
(Silvio Berlusconi)


Křesťanství sehrálo ošklivou roli a jméno Kristovo ještě dlouho bude pro lidstvo prokletím!